Sir Nicholas Winton, dnes už 103letý anglický zachránce, který v době ohroženého Československa zachránil před transportem do koncentračních táborů 669 převážně židovských dětí. Jeho čin, o kterém se původně neměl nikdy nikdo dozvědět (jeho manželka našla kufřík na půdě se vším tím tajemstvím) v součastnosti oslovuje děti, studenty, studentky, dospělé až po babičky a dědečky po celém světě. Tento skromný člověk však jeho čin nebere za hrdinský, ale zachránit legálně 669 dětí před smrtí a zajistit jim tak život a budoucnost: JE HRDINSKÝ ČIN!
Shlédl jsem premiéru dokumentu/ filmu "Nickeyho rodina". Moje pocity, respektive všech v kongresovém centru, byly nepopsatelné. Vidíte mnoho skutečně dojemných snímků a ještě v té největší emoční vlně přijel po skončení na podium sám Nicholas Winton. Několik minut jsme jen stáli, slzy nám stékaly po tváři a tleskali jsme. To odstartovalo mů zájem právě o Sira Nicholase Wintona.
O několik málo měsíců k nám do školy přijely dvě zachráněné děti - dnes už milé starší dámy. Pochopitelně neuvěřitelná beseda plná unikátních informací. A ještě o několik málo měsíců jsem se účastnil představení knihy "Nickeyho rodina" v poslanecké sněmovně. Vše vždy bylo v režii pana režiséra Matěje Mínáče.
Stále nedokážu pochopit, proč norská komise nechce udělit Siru Nicholasovi Nobelovu cenu. Přes četné petice, pod které se podepisují tisíce lidí i přes jeho celosvětové uznání. Je mu 103 let a proto už by bylo na čase jednat! Hlavní je, že Nobelovu cenu má evropská unie za mír! Co víc může člověk udělat, než přes neuvěřitelně těžké podmínky vypravit plný vlak dětí (669!) do Anglie a zachránit jim tak život. Dnes se díky němu rozrostla "Nickeyho rodina" na několik ticís lidí.
Nechci zde dlouho vypisovat o tom, jak Nicholas Winton je neuvěřitelný člověk. Jen bych Vás rád přijměl k zamyšlení nad tím, jaké věci by měly být skutečněně ohodnoceny Nobelovou cenou. A jelikož zachránil především české a slovenské děti, jsme to my, kdo by se za něj měl postavit.
Jaký na to máte názor vy?
Lukáš Kotlár
