Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Foto

M49a76r71c82e86l18a 52T93o88b51i25á69š65o14v65á 4925984932298

Výchova ano, ale dítě potřebuje hlavně lásku. Lásku někoho, kdo je po ruce pokaždé, když dítě potřebuje. Když zabrečí, když má hlad, když chce pomazlit ... Píšete výborně, jen - co zkusit trochu víc osobně? Karma.

0/0
1.7.2013 17:28
Foto

M54a31r97t24i60n 12P89i47n24c 8951682164193

Myslím, že jste si odpověděl sám - není. Všechny vaše argumenty jsou překvapivě zralé a musím velmi ocenit způsob, jak o věci přemýšlíte. Velice vám přeji, ať se vám podaří překonat bariéry, které jste (nezaviněně) musel ve svém dětství překonávat.

0/0
26.2.2013 17:37

J52a22r57d68a 53C51h55o89v69a54n98e47c 6961445983739

Ono je to těžko pro zaměstnance, aby se citově angažoval ve své práci - v případě zaměstnanců DD aby si vytvářeli osobní vztah k dětem.

Hrozí jim dva vážné problémy:

1. syndrom vyhoření;

2. těžká citová deprivace při odchodu dětí s osobním vztahem z DD (ať již přemístění, nebo návrat do rodiny, nebo adopce, nebo dosažení věku...).

Zaměstnanec se brání tím, že se snaží pojímat svou práci skutečně jen jako práci a žádné osobní vztahy si nebudovat. Což je samozřejmě těžké.

Ovšem z pohledu potřeb dětí je to přímo průšvih, kolosální průšvih. Lidské mládě jako každé savčí mládě nutně ke svému vývoji potřebuje osobní citovou angažovanost toho, kdo o ně pečuje, jinak se jeho psychika vyvine deficitně.

+3/0
26.2.2013 14:16
Foto

D57a96n55a 17H58a45v65l51e62n21o79v95á 1698371962298

Vypadá to strašně komplikovaně, ale myslím si, že zase až tak moc komplikované to není. DD nejsou právě ideální zařízení, ale lepší zatím v této zemi nejsou. Bylo by nádherné, kdyby jejich zaměstnanci dokázali svým svěřencům nabídnout směr -  tedy zájem místo chladného profesního přístupu. A také víru, že skutečná láska existuje a je jen na nás, zda ji budeme vnímat. Já osobně jsem v DD nevyrostla, ale vztah mezi mnou a mým otcem byl dlouhodobě docela zvláštní, dodnes nevím, jestli "to" mezi námi byla láska, spíš v mém životě vždycky docela hodně chybělo, čemu bych v ideální podobě říkala otec. Život mi ale daroval mnoho přátel a tohle "vakuum" mi nahradili - muži i ženy. A také jsem se (nedostatkem "otce") naučila, co svým dětem dělat nechci. Jinými slovy - problém není v instituci, ani někde mimo nás. Budeme-li otevřeni lásce, přijde...

+3/0
26.2.2013 14:16





Redakční blogy

  • Redakční
               blog
  • Blog info
  • První pokus
  • Názory
               a komentáře

TIP REDAKCI & RSS

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.